Jak začít konečně něco dělat? 3. chyby, které vás brzdí.
Připadáte si, že jste snad už úplně k ničemu? Chcete se sebou něco začít konečně dělat? Jenže se vám nechce se do ničeho pustit. Připadá vám, že všichni ostatní už vás stejně dávno předběhli a nemá cenu se je pokoušet doběhnout? Stejně už je nedoběhnete. Hoďte tento způsob myšlení jednou pro vždy za hlavu po přečtení článku na vyvarování se nejčastějšách chyb a tipů, jak začít konečně něco dělat.
Srovnáváte se s ostatními
Jak jistě tušíte, tak nejspíše během pár dní nedoženete svou spolužačku ze základky, které se v šuplíku blýská titul z VŠ a ani svého kamaráda, který si právě našel „novou kost“ a byl za tento rok už po třetí na luxusní dovolené. Neznamená to ale, že na sobě nemůžete začít pracovat a zkusit něco dělat. Pokud se stále ohlížíte na druhé, tak je dobré si při tom uvědomit, že každý má svou vlastní cestu a i své vlastní tempo, kterým cíle dosáhne. Pro příklad, kdybyste svoji cestu směřovali stejně, jako osoba, se kterou máte tendence se porovnávat, neznamená to, že byste do cíle dorazili. Možná byste nakonec zjistili, že tahle cesta není ta pravá pro vás, případně by se mohlo stát, že vypadnete z kola už v prvním poločase a nebo kdo ví, třeba by se vám to podařilo, ale jak se říká: „Nemá smysl plakat nad rozlitým hrnkem mléka“. Navíc všichni máme k různým činnostem trochu jiné předpoklady. Srovnáváte-li se a toužíte po cílech, kterých dosáhli jiní, zkuste nejprve popřemýšlet, nebylo by pro vás lepší být třeba originální a mít svůj vlastní cíl než ten, který má „váš soused“ a zda by vám jeho cíl a způsob, jakým žije vůbec vyhovoval. Navíc to, že si začnete plnit své cíle až později není žádná prohra. Důležité je začít. Přece zpovídat se nikomu nemusíte a to, že jste si začali za něčím jít až ve 30ti nebo ve 40ti, či dokonce mnohem později. Je to jen vaše volba. Ale čím dřív začnete, tím dřív budete mít „dokončeno“ a budete mít ze sebe dobrý pocit!
Litujete se
Hledáte neustále výmluvy na to proč nic neděláte a nikam se už delší dobu neposouváte, ač vás to vnitřně sžírá a deprimuje? Říkáte si věty typu: Měl/a jsem to težký, může za to špatné dětství, má matka můj otec nebo spolužáci, co mě šikanovali na škole. A nebo snad zůstal/a jsem na všechno sám/sama? Máte traumata je to jasné, nesrovnali jste se s minulostí a nemůžete se tak hnout z místa. Zkuste na sobě začít pracovat. Hledejte psychologické články, terapie, meditace, cokoliv co vám pomůže ale nešermujte před sebou minulostí pokaždé, když odmítnete začít dělat nějakou činnost. Minulost odešla a nastal čas hledět vpřed. Přemíra sebelítosti vám k ničemu nebude a nikam vás ani neposune. Zktrátka minulost už nezměníte, budoucnost ano. Pokuste se ji zpracovat a jděte v životě dál.
Chybí vám sebedůvěra a disciplína
Něco jste začali a nedokončili, prostě jste aktivitu zabalili ještě v prvních týdnech či dnech a nebo později, a je vám to teď líto. Ztratili jste potom zase kus sebedůvěry. Sebedůvěra většinou přichází v případě, že úkol dokončíte, tudíž jste se ocitli v začarovaném kruhu. V případě, že jste začali s něčím zcela novým, je zcela jasné, že vám to ruky hned nepůjde. Důležité je vytrvat a zbytečně se nepodceňovat. Zkuste se zamyslet, jestli nemáte tendence často něco začít a pak to nedokončit. Potom vám nejspíše bude chybět disciplína, sebedůvěra a vytrvalost, což jsou kromě alespoň špetky talentu esenciální složky, abyste dotáhly danou věc do konce. Tipy: Pro větší disciplínu se zkuste namotivovat, třeba jen zpočátku něčím vnějším. Například pokud jde znalost či dovednost, ke které je k dispozici kurz, zaplaťte si ho a docházejte na něj. Ať už tam budete chodit proto, že vám bude líto vyhozených peněz a nebo kvůli lektorovi před, kterým byste se cítili špatně, kdybyste přišli nepřipraveni. Pomůže vám to nastartovat vlastní disciplínu a příště už to třeba zvládnete i sami.
Komentáře
Okomentovat